Naše sedmnáctiletá rozmanitá činnost zahrnutá pod strohé slovní spojení „společenská odpovědnost“ se vymyká všem projektům, programům a akcím naprosto zásadně v tom, že nespadá do žádného vyučovacího předmětu, studenti z ní nemají zápočet, zkoušku ani jiné hodnocení či studijní výhody, naopak - dělají ji ve svém volném času, naprosto nad rámec studijních povinností, je dobrovolná, vynakládají na ni spoustu sil, invence, mnohdy i vlastních finančních prostředků.
Je inspirující a nadějné, jak intenzivně chápou, že nikdo z nás neexistuje sám, že vždycky máme podíl na životě jiných lidí.
Přesvědčte se sami, že nedopadnou jako onen učeň v povídce Bruna Ferrera:
V době kamenných hradů a hrdinných rytířů oděných v nádherná brnění se jeden odvážný a velmi šikovný chlapec rozhodl, že se stane kovářem. Začal jako učeň u jednoho kováře a rychle se naučil veškerému kovářskému umění. Naučil se používat kleště, kout železo na kovadlině a pracovat s měchem. Byl opravdu velmi zručný – dokázal vykovat dokonale ostré a rovné meče i lehké a pevné přilbice, které odolaly každé ráně, nádherné svícny i překrásně zdobené mříže. Když skončila doba jeho učení, našel si místo v kovárně královského paláce. Všechna jeho dovednost však byla marná, protože se nenaučil to nejdůležitější – jak na křesadle vykřesat oheň, bez kterého se v práci neobešel.
Naši studenti disponují vysokou úrovní teoretických vědomostí, praktických dovedností a pracovních návyků, ale to je nutno považovat za samozřejmé. Jestliže jim však nebude poskytnuto nic jiného, jestliže bychom nepoukázali i na etickou stránku, pak bychom rozvíjeli jen některé stránky jejich osobnosti, jakoby život neměl žádný střed. V našem civilizačním rámci se proces objevování onoho středu nazývá jednoduše – naučit se být člověkem.
Vždyť vzdělání není suma informací, ale způsob jak s nimi nakládáme!
JUDr. Eva Klusáčková